Škola v přírodě – Pension Radvanice 170, 542 12 okres Trutnov
Odjezd: Pondělí 26. 5. v 8,00 hodin od školy
Příjezd: Pátek 30. 5. 2025 kolem 14,00 hodiny
Vážení rodiče, prarodiče a ostatní, na této stránce budou od pondělí 26.5. zveřejňovány informace o dění na škole v přírodě 3. třídy.
PONDĚLÍ
Hurá, jsme tu!!! Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili do cíle. Rozdělili jsme se do pokojíčků a teď si vybalujeme svoje věci. Máme radost, protože se nám vypršelo cestou a teď to vypadá, že budeme moct nechat pláštěnky odpočívat a vyrazit na obhlídku okolí.
Po dobrém obědě (smažený sýr s bramborami), kterému neodolali ani ti, kteří měli ještě naplněné batohy svačinkami od maminek, jsme si šli na chvíli odpočinout. Moc dlouho nás to ale nebavilo, což vás asi nepřekvapí. Vymysleli jsme si názvy pokojů a vytvořili tabulky pro bodování úklidu (zatím to vypadá všude na plný počet bodů, ale pochybujeme, že nám to takhle vydrží až do konce😊). Jak jsme se naskládali do pokojů?
Turistky – Maruška, Adélka, Nikolka, Dita a Terka
Banda kluků – Míša, Matouš, Lukáš, Seba
Borci – Olík, Tom, Štěpa K., Matěj
Happy bedroom – Róza, Elinka, Lea, Bára, Esterka
Baby seal – Tonda, Štěpa O., Šimon
Potom jsme využili chvíle bez deště a vybaveni pláštěnkami jsme vyrazili na obhlídku okolí. Plán byl jasný, dojít ke sjezdovce s pasoucími se ovcemi. To se nám brzy podařilo. Cestou jsme poznávali stromy a sbírali přírodniny na batikování triček. V lese jsme objevili tajnou knihu. Konečně jsme tak zjistili téma letošní školy v přírodě, což nám už dlouho nedalo spát. Na celý týden se z nás stanou objevitelé Zelené zóny. Kromě toho jsme našli deníky, do kterých si budeme (někteří moc rádi) zapisovat naše zážitky. Na procházce nám nakonec nečekaně svítilo sluníčko, a tak jsme si užívali zdejší přírody, krásné krajiny, čerstvého vzduchu a kamarádů. Nechyběla vědomostní soutěž, ve které jsme měli prokázat naše znalosti z oblasti přírodovědy. Někteří z nás už dopředu věděli, že nemůžou vyhrát – kvůli bolavým kostem (lebce). Po návratu z výletu jsme měli najednou plno energie, i přes to, že cestou bylo „šlapání do kopců“ opravdu velmi náročné a únavné. A tak jsme toho využili a rozdělili se na dvě půlky. Holky odešly s naší profesionální tanečnicí Elenkou trénovat ve slušivých kostýmech taneční sestavu. Ostatní děti seběhly po schodech do opravdu MEGA tělocvičny, kde si zaběhaly a zahrály vybíjenou. Potom jsme se navečeřeli (milánské špagety) a šli do klubovny sepisovat dnešní zážitky. Někteří stihli vytlouct s paní učitelkou květinové motivy na svá trička.
Zdálo by se, že už je to pro dnešek všechno. Ale opak je pravdou. Třešničkou na dortu je slíbená party, která za pár minutek končí. Potom už se budeme muset opravdu odebrat do postýlek a nechat si zdát o dalším objevitelském překvapení.
ÚTERÝ
Určitě jste strašně zvědaví, jak se máme! Je nám sice malinko smutno po domově, ale protože je tady spousta zábavy, her a dobrých kamarádů, krásně odloučení od vás zvládáme. Velikou radost nám udělaly dnešní pohledy, které nám paní učitelka s velikou slávou rozdala.
Ráno jsme se nemohli dočkat nového dne, a proto jsme vstávali dlouho před budíčkem a od rána jsme si v pokojíčcích hráli hry a povídali. Paní učitelka byla velmi překvapená, když už o půl sedmé potkala na chodbě skupinku běžkyň připravených ve sportovním oblečení na ranní rozcvičku. Dobrovolníci se vyběhli před snídaní rozcvičit. Byli jsme trochu zklamaní, že bylo takhle po ránu ještě zavřené místní sportovní hřiště, na kterém jsme se chtěli proběhnout. Útěchou nám byla výborná snídaně v podobě švédských stolů. A bylo opravdu z čeho vybírat. Potom jsme si uklidili své pokojíčky a vydali se do lesa postavit domečky pro skřítky. Na to jsme objevili krásný les kousek od penzionu, který přímo vybízel k tvůrčí stavební činnosti. Rozdělili jsme si skvěle úkoly, někteří z nás se totiž místo stavění specializovali na prodej dřeva, což nám při stavbě velmi ulehčilo práci. Všichni jsme postavili krásné přístřešky z přírodních materiálů. Někdo by rád tvořil až do večera, jiní měli brzy hotovo a raději váleli sudy a hráli na louce plné rozkvetlých pampelišek na honěnou. To byla zábava! A došlo i na nebezpečí! Paní učitelka totiž viděla medvěda, a tak jsme se raději všichni schovali! Nejlepší plížící schopnosti předvedla Barča, která by v této disciplíně mohla být součástí reprezentace! Někteří si ještě prohlédli březový hájek a pak už jsme spěchali na oběd. Po něm následoval polední klid, nanuky a protože odpočívání je jediná věc, která nám tady moc nejde, zase jsme brzy vyrazili ven Tentokrát na pořádnou túru na rozhlednu Žaltman. Začátek vypadal velmi slibně, krásná příroda, legrace, zpěv, hromada klád, které chlapci přenášeli z místa na místo. Ale pak to začalo. Nožičky nám přestaly sloužit a bolely stále víc a víc. Paní učitelka byla však neoblomná a dovedla nás až do stanoveného cíle. Druhý boj nastal cestou dolů. Nakonec přece jenom s velkou slávou došli úplně všichni. A odměna byla slaďoučká. Knedlíky s jahodami. Mňam! A k tomu ještě nejdražší návštěva, pan ředitel. Takže ta námaha rozhodně stála za to. Teď už usínáme za rytmu Nohavicových ukolébavek a přemýšlíme, co se pro nás asi chystá na následující den.
STŘEDA
Dnes jsme se probudili do zamračeného rána. Dobrovolníci vyrazili na rozcvičku, a protože všichni vyběhli téměř bez zadýchání velký kopec, zasloužili si ne jedno razítko do průkazu běžce, ale rovnou dvě. Následovala snídaně, kde jsme našli snad všechno, na co jsme si jen vzpomněli. Pak jsme se, vybaveni pláštěnkami, vydali na dopolední túru. Cílem byla bývalá hornická osada v Radvanicích, kde jsme si mohli prohlédnout staré roubené chaloupky. Po prohlídce jsme spěchali do penzionu, protože začalo pršet. Stihli jsme ještě dopolední sportování v tělocvičně a kreslení na trička. Paní učitelka Štrbíková vymyslela nádherné ozdoby ze sušených květů a pryskyřice, které jsme s nadšením vyrobili. Na oběd jsme si mohli vybrat mezi zelím a špenátem s knedlíky a masem. U nás jednoznačně vyhrálo zelí. Po poledním klidu následovalo sportovní odpoledne v tělocvičně. Soutěžení jsme zahájili bojovou hrou, následoval skok přes švihadlo a na závěr jsme si zahráli vybíjenou. Té se zúčastnila dvě družstva, šampionů a bezejmenných. Na vyhodnocení si musíme ještě počkat. Potom jsme se přece jen i přes nepřízeň počasí vydali na chvíli ještě ven. Objevili jsme pěkné hřiště. Chvíli to vypadalo, že je zakódované a že se na něj nedostaneme. Když už jsme chtěli odejít, někteří z nás objevili tajný heslo, díky kterému jsme otevřeli branku a mohli si pohrát. Po návratu na nás čekala večeře, po ní jsme si přečetli další část tajného deníku, který náhodou objevila Dita. „Tam kde kamenní obři šeptají své příběhy, hledej další tajemství.“ To byla dnešní šifra, která nám měla napovědět, kam se zítra vydáme. Potom už jsme byli zahnáni do postýlek. Sice jsme nechápali, že už je večer, ale nakonec jsme rádi ulehli, přestali povídat a skoro usnuli. Určitě by se nám to podařilo, kdyby najednou nepřišly paní učitelky, které nás vyhnaly z teplých pelíšků do jídelny a děsivým hlasem oznámily, že nastává dlouho očekávaný okamžik školy v přírodě, noční bojovka. Byli jsme neuvěřitelně stateční. Všichni jsme došli, cestou lemovanou svíčkami, k místu s tajným vzkazem. A tím už dnešní den opravdu skončil a teď můžeme konečně sladce spinkat a odpočívat před velkým výletem do skal.
ČTVRTEK
Dnešní den se zapíše do dějin třetí třídy. Všechny zúčastněné děti mají obrovskou pochvalu, protože zvládly během jednoho dne prošlapat téměř celé Adršpašsko-teplické skály. Hned po snídaní jsme vyrazili na vlak. Popojeli jsme kousíček do vedlejší vesnice, tam na nás čekal zkušený pan průvodce. Poučil nás, jak se máme ve skalách chovat a pak jsme mohli proniknout, vybaveni řízkem a tatrankou, do nitra krásné přírody. V poledne jsme se jednohlasně rozhodli, že podstoupíme nejnáročnější a nejdelší trasu, která se nabízí, jelikož jsme nechtěli přijít ani o jeden zážitek. Cestou jsme obdivovali pasoucí se koně, krávy, pozorovali jsme ptáky, hledali jsme pojmenované skály (např. supa, holoubka nebo Krakonošovo párátko). S otevřenou pusou jsme pozorovali nejen krásy skal, ale také neukázněné turisty, kteří i přes přísný zákaz chodili mimo cestu, kouřili nebo jezdili na kole. Za to si neukázněná rodinka vysloužila od našeho pana průvodce dokonce pokutu 20 euro. Během toho se některým z nás zastavilo srdce, jiní si zase mysleli, že dojde ke rvačce. Každopádně díky tomu už asi nikdy nezapomeneme, jak se máme v národní přírodní rezervaci chovat. Cestou jsme zdolali 15 km a asi tisíc schodů 😊. Některým kvůli tomu dokonce zdřevěněly nohy! Paní učitelky zase byly unavené natolik, že nás z vlaku vyhnaly o zastávku dříve. Naštěstí situaci zachránil pan průvodce, který se s námi již rozloučil, ale po očku nás ještě pozoroval a nahnal nás do vlaku zpátky. Po vystoupení z vlaku jsme hnali na večeři. Únava byla tak veliká, že jsme všichni snědli i tolik nenáviděné houby v kuřecí směsi a vypadalo to, že nám i chutnaly! Teď už nám paní učitelka čte další část objevitelského deníčku. Děti z příběhu se stejně jako my vydaly za kamennými obry, kde poslouchaly šepot skal… Po zapsání dnešních zážitků možná dojde i na karneval! A pak budeme asi odpočívat až do zítřejšího oběda… Už se na vás moc těšíme. Tak zítra! 🙂